Skúsme to inakRozdelený svet čaká na objatie

Pravda je krásna

3. júl 2018 / Richard Čemus, SJ

Vytlačiť Vytlačiť
Pravda je krásna

Úvaha k dnešnému evanjeliu od Richarda Čemusa zo 7. apríla 2013:

 

Jn 20, 19-31

Večer v ten istý prvý deň v týždni, keď boli učeníci zo strachu pred Židmi zhromaždení za zatvorenými dverami, prišiel Ježiš, stal si doprostred a povedal im: „Pokoj vám!“ Ako to povedal, ukázal im ruky a bok. Učeníci sa zaradovali, keď videli Pána.

A znova im povedal: „Pokoj vám! Ako mňa poslal Otec, aj ja posielam vás.“ Keď to povedal, dýchol na nich a hovoril im: „Prijmite Ducha Svätého. Komu odpustíte hriechy, budú mu odpustené, komu ich zadržíte, budú zadržané.“ Tomáš, jeden z Dvanástich, nazývaný Didymus, nebol s nimi, keď prišiel Ježiš. Ostatní učeníci mu hovorili: „Videli sme Pána.“

Ale on im povedal: „Ak neuvidím na jeho rukách stopy po klincoch a nevložím svoj prst do rán po klincoch a nevložím svoju ruku do jeho boku, neuverím.“

O osem dní boli jeho učeníci zasa vnútri a Tomáš bol s nimi. Prišiel Ježiš, hoci dvere boli zatvorené, stal si doprostred a povedal: „Pokoj vám!“

Potom povedal Tomášovi: „Vlož sem prst a pozri moje ruky! Vystri ruku a vlož ju do môjho boku! A nebuď neveriaci, ale veriaci!“

Tomáš mu odpovedal: „Pán môj a Boh môj!“

Ježiš mu povedal: „Uveril si, pretože si ma videl. Blahoslavení tí, čo nevideli, a uverili.“

Ježiš urobil pred očami svojich učeníkov ešte mnoho iných znamení, ktoré nie sú zapísané v tejto knihe. Ale toto je napísané, aby ste verili, že Ježiš je Mesiáš, Boží Syn, a aby ste vierou mali život v jeho mene.

 

Tímto „neuvěřím“ vešel Apoštol do dějin jako „nevěřící Tomáš“. Přitom by vlastně rád věřil. Chtěl se jen naprosto spolehlivě ujistit, že to vše není klam a mam. „Spolehlivě“ – to pro něj znamenalo empiricky, fysicky, smyslově, hmatem, tím, že si sáhne. Rozumově pak z té zkušenosti dovodí pravdu. Tak jako děcko „uvěří“, že kamna jsou rozpálená, až když se popálí. Je to ale vůbec ještě víra, víra jako důvěra v někoho, víra jako vztah, víra jako bytostné nasměrování na živého Boha? A vůbec: dá se taková víra dotykem dokázat?

Co se ale s Tomášem stalo, že když zmrtvýchvstalý Pán na jeho požadavek přistoupí, apoštol najednou couvne. „Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Traduje se výtvarným uměním, že na Pánovu výzvu Tomáš vložil ruku do jeho boku. Avšak Písmo pouze uvádí, že Apoštol v úžasu najednou vyhrkl: „Pán můj a Bůh můj!“ Co jej k tomu přimělo?

Na velikonoční středu měl papež František pozoruhodnou katechesi. Poukázal na to, že ve vyznáních víry Nového zákona jsou jako svědci Vzkříšení připomínáni pouze muži, apoštolové, ale nikoliv ženy. To proto, že podle židovského práva oné doby svědectví dětí a žen neplatilo. V evangeliích naopak mají ženy primární a zásadní roli. František v tom vidí určitý prvek historicity vzkříšení. Pokud by totiž bylo vymyšleným faktem, původci výmyslu by jej nevázali na svědectví žen, považované za nevěrohodné. Už sám holý fakt, že ženy jako svědky uvádí, dokazuje, že si evangelisté nevymýšlí, nýbrž jednoduše vypráví to, co se skutečně událo.

Proč si ale Bůh vybral za první svědky Vzkříšení právě ženy? „Pohled víry – říká František – vždycky potřebuje jednoduchý a hluboký pohled lásky. Apoštolové a učedníci věří namáhavěji. Ženy nikoliv.“ Přeneseme-li tato papežova slova na apoštola Tomáše, je u něj zřejmá tato námaha víry. Namáhavé je to, co je komplikované, co vyžaduje přesnou metodiku, to, co se chce za každou cenu dokázat, pochopit a vědecky vysvětlit. To nejde bez síly vůle, bez úsilí, často dokonce bez násilí vůle a rozumu, které potlačují city srdce. Výsledek je fragmentární, kusé poznání, které nezřídka končí ve slepé uličce, kde to, co smysly vnímám jako evidentní, rozum vylučuje jako nemožné. Věří-li ženy jednoduchým a hlubokým pohledem lásky, znamená to, že poznávají celobytostně – dalo by se říci se Solovjovem – integrálně.

Tomáš by možná jako nevěřící skončil! Zachránilo jej to, že měl svého Pána a Mistra rád. Snad to byl i důvod jeho potřeby důkazů. Ježíš mu tolik chyběl, že hledal naprostou jistotu, že žije – dokonce si ji chce vynutit. To, že měl Pána rád, mu v okamžiku, kdy se mu zjevil, dovolilo nechat mluvit srdce, které – jak řekl Pascal – má své důvody, které rozum nezná. A tu si byl Tomáš najednou zcela jistý. Tato certitudo cordis byla natolik silná, že chtít se přesvědčit vnějším způsobem, dotykem o Pravdě, která teď z něj sálala, mu už připadalo zbytečné. Ne Tomáš se dotknul Pána, nýbrž Vzkříšený Pán se dotknul Tomáše – celobytostně a zevnitř.

Není to stále aktuální problém, se kterým i my bojujeme? Nehledáme vědecké důkazy, kterými nahradit úsilí víry? Kterými vyloučit risiko věřit vlastnímu srdci? Kterými zahnat strach učinit závažná rozhodnutí. Ano, risiko velké je. A námaha rovněž. Stojí to za to, kráčet po laně citů srdce. Mají-li být nosné, musí srdce být čisté a odevzdané Bohu. Protože pravda, kterou hledáme je pravda Boží. Ta se nedokazuje ale spontánně přijímá – je přeci jednoduchá a krásná. Až budeme milovat Boha – ne proto, že musíme – ale proto, že je krásný, objevíme i vnitřní krásu svého bližního, uvidíme Vzkříšeného Pána přicházet zavřenými dveřmi tam, kde právě jsme. A kde tedy jsme? Možná tam, kde ono Rahnerovské že buď bude křesťan mystikem nebo nebude – už platí.

Autor: Richard Čemus, SJ
Fotografia: Caravagio - Neveriaci Tomáš (commons.wikimedia.org/wiki/File:The_Incredulity_of_Saint_Thomas_by_Caravaggio.jpg)
Zdroj: radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18072
Diskusia (0)
Zatiaľ žiadny komentár
Nový komentár
Pridať príspevok
Registrovať sa môžete TU. Prihlásiť sa môžete TU.
Podobné články

Čo obnoví rodinu?

18. február 2013 / duchovné cvičenia

teologie těla pro začátečníky

Ak budúcnosť ľudstva stojí na manželstve a rodine, je nutné aby aj manželstvo a rodina prešli obnovou. Táto obnova nespočíva v tvorbe akéhosi iného či...

Nebo je stretnutie

29. november 2017 / duchovné cvičenia

Nebo je stretnutie

Pri čítaní evanjelia dnešného dňa nám až behá mráz po chrbte, keď si predstavíme že by sme toto všetko mali zakúsiť na vlastnej...

Tri podmienky slobody

4. september 2016 / duchovné cvičenia

Tri podmienky slobody

Aby sme správne chápali evanjeliá, treba ich čítať v pôvodnom jazyku a v aktuálnom historickom kontexte ich vzniku. Málo kto z nás však na to má...

Približovali sa k nemu hriešnici

7. marec 2015 / duchovné cvičenia

Približovali sa k nemu hriešnici

Včera sme počuli radikálne podmienky slobody voči Ježišovi - zbavenie sa falošnosti, rodinných pút, svojej povesti a oslobodenie sa od vlastnenia majetku a tak vziať kríž....

N