1 je viac ako 99Srdce - vnútorný chrám

Nasadenie

22. september 2019 / Richard Čemus, SJ

Vytlačiť Vytlačiť
Nasadenie

Proč se lidé dívají tak rádi na gangsterské filmy? Jistě ne proto, že by schvalovali zločin a zaměňovali tak dobro za zlo. Naopak, kriminální příběhy jsou napínavé právě tím, že se v nich jako v pohádkách utká dobro se zlem, ze začátku jakoby prohrává, ale nakonec zvítězí. Dobré detektivní příběhy obsahují nadto i nějakou životní moudrost.

Jednu takovou moudrost vyzdvihuje i sám Pán Ježíš: že „synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla“...

Lk 16, 1-8

Ježiš povedal svojim učeníkom: „Bol istý bohatý človek, ktorý mal správcu, a toho obžalovali u neho, že mu rozhadzuje majetok.

Zavolal si ho a povedal mu: ‚Čo to počúvam o tebe? Vydaj počet zo svojho šafárenia, lebo už nemôžeš ďalej šafáriť.‘

Správca si povedal: ‚Čo budem robiť, keď ma môj pán zbavuje správcovstva? Kopať nevládzem, žobrať sa hanbím. Viem, čo urobím, aby ma niekde prijali do domu, keď ma zbavia správcovstva.‘

Zavolal si po jednom dlžníkov svojho pána a vravel prvému: ‚Koľko dlhuješ môjmu pánovi?‘ On povedal: ‚Sto kadí oleja.‘ Vravel mu: ‚Tu máš svoj úpis, rýchlo si sadni a napíš päťdesiat.‘ Potom povedal inému: ‚A ty koľko dlhuješ?‘ On vravel: ‚Sto meríc pšenice.‘ Vravel mu: ‚Tu máš svoj úpis a napíš osemdesiat.‘

A pán pochválil nepoctivého správcu, že si opatrne počínal. Lebo synovia tohto sveta sú voči sebe navzájom predvídavejší ako synovia svetla.

 

Stěžujeme si například na to, jak jsou státní instituce stále ještě prolezlé bývalými komunisty, nezřídka najdeme i ve vrcholné politice bývalé estébáky. Lze to vysvětlit pouze tím, že tito lidé jsou spolu v kontaktu, vytvářejí určitou síť a navzájem si pomáhají.

Pomáhají si navzájem podobně i křesťané? Na začátku tomu tak skutečně bylo. „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. […] A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.“ (Sk 4, 32a.34n) Ze Skutků apoštolů víme, že právě ochota sdílet mezi sebou všechen majetek, činilo první jeruzalémskou křesťanskou komunitu tak atraktivní.

Ani dnes nechybí společenství, jako například německá Katholische Integrierte Gemeinde, kde žijí rodiny, jež sdílejí všechno mezi sebou. Je to ovšem také důkazem toho, že farnosti, které by měly být buňkami vzájemné solidarity a zájmu jeden o druhého, se omezují povětšině na nabídku mše svaté, kam každý přijde a zase odejde. V podstatě to vypadá dnes již tak, že k tomu, aby člověk mohl žít plnohodnotný život jako křesťan, potřebuje být členem nějakého hnutí. Problém to však není nový: sv. František z Assisi nezamýšlel založit nějaký řád, ale pouze žít chudobu. Příčilo se mu však, že aby mohl jednoduše žít evangelium, bylo zapotřebí papežského schválení.

Vraťme se však k těm gangsterským filmům. Vzpomínám si na jeden, který mě ještě za mlada zvlášť zaujal. Šlo o to, že skupina elegantních lupičů ve smokingu pronikla do kasina a zatímco část z nich spokojeně hrála hazardní hry, druhá vyloupila penězi přeplněné trezory herny. To nejzajímavější a vlastně i poučné bylo to, s jakou precizností gangsteři všechno naplánovali a s jakou svědomitostí akci provedli. Možná se někdo pozastaví nad výrazem „svědomitost“. Pak se ale o to víc musí divit, že Ježíš chválí prozíravost nepoctivého správce. Zdá se až pohoršlivé, že náš Pán, zosobnění všech ctností, nám dává za příklad podvodníky, zloděje, kteří se podkopávají do domu, násilníky a válečníky. Například uvádí krále, který táhne do války a kalkuluje chladnokrevně svoje síly, může-li s nimi přemoci protivníka. Proč vybírá tak skandalózní příklady?

Všimněme si, že všechny mají něco společného. Je to nasazení, inteligence, profesionalita, pečlivost, plánování a odvaha v provedení díla. Vidí-li člověk známý film Kmotr, zejména onu scénu, ve které gangsteři jednoho klanu ukryjí zbraň ve splachovacím zařízení toalety, kde ji nikdo netuší, a mohou tak uskutečnit svůj kriminální čin, nemůže se ubránit obdivu k vynalézavosti a důvtipu těchto zlosynů. Nejpůsobivější scéna je však ta, v níž kmotrův syn ubrání svého otce a sám sebe před hrozivou přesilou ozbrojenců pouhým gestem pravé ruky, kterou sahá po revolveru, který vůbec nemá. To je tedy odvaha, a svého druhu i víra, naděje a láska – k svému otci.

Postavme si otázku: Investujeme do svých dobrých děl stejnou odvahu, důslednost a houževnatost? Rozvíjíme srovnatelně svou vlastní fantasii? Trpíme za bezesných nocích přemítáním o tom, jak pomoci bližnímu? Jsme ochotni prokopat se až k srdci člověka, kterého jsme doposud bytostně odmítali? Odpověď asi nebude lehká, ale je jisté, že ji svému Pánu dlužíme.

Jedním, kdo to pochopil, byl Ignác z Loyoly. Když už jako generál nově vzniklého řádu posílá první Tovaryše do Irska, dává jim pozoruhodnou instrukci, jak vést rozhovory: „Musíte postupovat obdobně jako zlý duch, který chce ovládnout duši člověka. Vejít s tím, co je jeho (toho člověka), a vyjít s tím vlastním.“ Neopomene však nakonec dodat: „On, tedy zlý duch, to dělá pro škodu člověka. Vy však pro jeho dobro.“ Je to jedna z konkretizací principu agere contra (jednat proti), pro Ignáce typického: Kdo to nechce pochopit, zůstane pohoršen a bude se cítit potvrzen ve špatném názoru o jesuitech. Ve skutečnosti tu však Ignác dává onu odpověď, kterou Kristus čeká, totiž takový zájem o člověka, že nám stojí za ještě větší nasazení (ono ignaciánské magis) všech svých sil a schopností, než jaké vynaloží zločinci a zlí duchové pro zlo.

Henry Kissinger, dlouholetý ministr zahraničí Spojených států líčí ve svých memoárech, jak musel často jednat se svým sovětským protějškem Andrejem Gromykem. Svou zkušenost shrnuje do těchto slov: „Přišel na jednání vždy pekelně dobře připraven! Nešlo se pouštět s ním do rozhovoru, když člověk nebyl co možná nejlépe připraven. Věděl všechno nazpaměť.“

Společenství křesťanského života vedl v Janově italský jesuita ze Sardinie Enrico Deidda. Každý den přišel s nějakým novým nápadem. Mladí o něm říkali: „Lui sa più del diavolo! – Ten toho ví víc než ďábel.“ To byl největší kompliment, který mu mohli udělat. Byl to vskutku skvělý syn sv. Ignáce, o kterém platila slova Žalmu 1 „Blaze muži […] který rozjímá nad zákonem Hospodinovým ve dne i v noci“.

Možná by to ve světě vypadalo o něco lépe, bylo méně chudých, opuštěných a nešťastných, kdyby křesťané přemýšleli o Hospodinově zákoně dnem i nocí, přicházeli každé ráno s novým nápadem a přitom důvěřovali víc v gesto rukou pozdvižených k nebi (1 Tim 2,1-8) než v nekonečné diskuse, jak by to v Církvi mělo vypadat. Tam, kde se člověk oddá cele Pánu, se v něm probudí nevídané kreativní síly a chuť získat pro Krista celý svět. Sledujeme-li závratné tempo, kterým nás papež František chce vyburcovat z letargie, nemůžeme než společně s ním uvěřit, že jsme toho schopni a že musíme jednat!

Autor: Richard Čemus, SJ
Fotografia: DOMKA, Škola pre animátorov
Zdroj: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18874
Diskusia (0)
Zatiaľ žiadny komentár
Nový komentár
Pridať príspevok
Registrovať sa môžete TU. Prihlásiť sa môžete TU.
Podobné články

Čo obnoví rodinu?

18. február 2013 / duchovné cvičenia

teologie těla pro začátečníky

Ak budúcnosť ľudstva stojí na manželstve a rodine, je nutné aby aj manželstvo a rodina prešli obnovou. Táto obnova nespočíva v tvorbe akéhosi iného či...

Nebo je stretnutie

29. november 2017 / duchovné cvičenia

Nebo je stretnutie

Pri čítaní evanjelia dnešného dňa nám až behá mráz po chrbte, keď si predstavíme že by sme toto všetko mali zakúsiť na vlastnej...

Tri podmienky slobody

4. september 2016 / duchovné cvičenia

Tri podmienky slobody

Aby sme správne chápali evanjeliá, treba ich čítať v pôvodnom jazyku a v aktuálnom historickom kontexte ich vzniku. Málo kto z nás však na to má...

Približovali sa k nemu hriešnici

7. marec 2015 / duchovné cvičenia

Približovali sa k nemu hriešnici

Včera sme počuli radikálne podmienky slobody voči Ježišovi - zbavenie sa falošnosti, rodinných pút, svojej povesti a oslobodenie sa od vlastnenia majetku a tak vziať kríž....

N