Boh premieňa skartáciu na spásu

5. jún 2023 / pápež František

Vytlačiť

Často na Ježíše nedbáme, protože Jej nepoznáváme v nezdaru. Láska Boha k člověku však vítězí právě ve zdánlivém nezdaru ukřižování Jeho Syna. Vypráví o tom podobenství o proradných vinařích, které dnes (1. 6. 2015) komentoval papež František v homilii při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

Mk 12, 1-12

Ježiš začal hovoriť veľkňazom, zákonníkom a starším v podobenstvách: „Istý človek vysadil vinicu. Obohnal ju plotom, vykopal jamu a postavil vežu. Potom ju prenajal vinohradníkom a odcestoval.

V stanovenom čase poslal k vinohradníkom sluhu, aby od nich prevzal podiel úrody z vinice. Ale oni ho chytili, zbili a prepustili späť naprázdno. Znova k nim poslal iného sluhu. Tomu prebili hlavu a potupili ho. Poslal ďalšieho, toho zabili. A ešte mnoho iných: niektorých zbili, iných pozabíjali.

Mal ešte jedného, milovaného syna. Napokon k nim poslal i jeho, lebo si povedal: ‚K môjmu synovi budú mať úctu.‘

Ale vinohradníci si povedali: ‚To je dedič. Poďte, zabime ho a dedičstvo bude naše!‘ Chytili ho, zabili a vyhodili z vinice.

Čo teda urobí pán vinice? Príde, vinohradníkov zahubí a vinicu dá iným. Nečítali ste v Písme: ‚Kameň, čo stavitelia zavrhli, stal sa kameňom uholným. To sa stalo na pokyn Pána; vec v našich očiach obdivuhodná‘?“

A chceli ho zajať, len sa báli zástupu. Vybadali totiž, že to o nich povedal toto podobenstvo. Nechali ho teda a odišli.

„Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal kvádrem nárožním“ (Mk 12,10). Zdálo se, že skandální poprava učinila konec příběhu plnému nadějí, ale namísto toho se stala počátkem spásy světa. Bůh staví na slabosti. „Sleduje-li však někdo peripetie dějin lásky Boha a Jeho lidu – poznamenal papež František – má dojem, že jde o dějiny nezdarů.“ Jako podobenství o proradných vinařích z dnešního evangelia (Mk 12,1-12), které působí dojmem, že ztroskotalo přání Boha. Jistý člověk vybuduje krásnou vinici, potom odejde a předá ji vinařům. Ti potom zabíjejí každého, koho k nim posílá pán vinice, aby si od nich vyzvedl podíl z výtěžku. Právě tudy však vchází život.

„Proroci, Boží lidé, kteří promlouvali k lidu a kterým nebylo nasloucháno, ale byli skartováni, budou Jeho slávou. Syn, poslední poslaný, který byl doslova skartován, odsouzen, nevyslyšen a zabit, se stává kvádrem nárožním. Tento příběh, který začíná sněním o lásce, vypadá jako příběh lásky, ale zdá se, že končí nezdarem, nakonec vyústí v obrovské lásce, když Bůh obrátí skartaci ve spásu a Jeho zavržený Syn spasí nás všechny.“

Tady se logika nezdaru obrací – pokračoval papež. „Ježíš to připomíná starším lidu citací z Písma: »Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné.« (Mk 12,10). Je krásné – řekl dále - číst v Bibli také nářky Boha, Otce, který pláče, když lid neumí poslouchat Boha, protože se chce sám stát bohem.“

„Cesta našeho vykoupení je posetá mnoha nezdary. I ten poslední, nezdar kříže je skandální.Právě takto však vítězí láska. Příběh, který začíná sněním lásky a pokračuje řadou ztroskotání, končí vítězstvím lásky: Ježíšovým křížem. Na tuto cestu nesmíme zapomenout. Je to obtížná cesta. I ta naše! Kdokoli z nás zpytuje svoje svědomí, zjistí kolikrát vyhnal proroky, kolikrát řekl Ježíši: „Jdi pryč!“, kolikrát chtěl spasit sám sebe. Kolikrát jen jsme si mysleli, že jsme spravedliví!“

„Nikdy proto nezapomínejme - končil František - že smrtí na kříži prokazuje Syn Boží svému lidu lásku.“

„Bude užitečné upamatovat se na tento zdánlivě nevydařený příběh lásky, která nakonec vítězí. Příběh upamatovávání se v příběhu vlastního života, onoho zrnka lásky, které do nás Bůh zasel, a toho, co se dělo pak. A jednat stejně jako jednal naším jménem Ježíš: pokořit se.“

Končil papež František kázání v Domě sv. Marty.