Stretnutie s Tajomstvom

4. apríl 2013 / admin

Vytlačiť

V poslední době jsme dostali darem prožít jedno tajemství. Tajemství se těžko popisuje, ale pokusíme se alespoň o několik střípků...


Františka: Jsme s Karlem tři roky manželé a po dvou letech nám Pán Bůh požehnal děťátko. V pátém měsíci těhotenství lékaři podle ultrazvuku diagnostikovali vážné onemocnění ledvin miminka a řekli nám, že nejspíš po narození nebude moci žít. Začalo pro nás mimořádné období tří měsíců, které bylo - určitě i přes slzy, lidský prožitek onoho „proč?“, pro nás časem zakoušení Boží blízkosti. Od první chvíle jsem dávala Bohu své „ano“, vůlí. Jednou jsem vycházela z kostela a zahlédla Pietu. Marie mi v té chvíli přišla velmi blízká, také u obětování Ježíše v chrámu slyšela, že bude trpět a zemře, a celý život prožívala s tímto vědomím. Čekaly nás tři měsíce, ve kterých jsme mohli svěřené děťátko milovat a dát mu maximum lásky, které jsme schopni. Necítili jsme, že máme prosit o zázrak. Velmi jsem usilovala přijmout to, co chce Bůh.

Karel: Když přišla tato zpráva, nastalo období, ve kterém jsme hodně zvolnili. Potřebovali jsme někde načerpat sílu a nacházeli ji v naší jednotě. Spoustu věcí šlo stranou a prioritou se ještě více než dosud stal ten druhý. V mém případě mi práce přestala tolik okupovat mysl, i různé další aktivity šly stranou. Zaměřil jsem se na to, co může Františku držet. Dalo by se říci, že pro to období bylo charakteristické motto „ora et labora“, nejdříve se modli, a potom pracuj. Byť to bylo „pomalejší“ období, neměl jsem pocit, že nám něco utíká. Spíš bylo mé konání účinnější. Občas mi připadalo, že opakovaně „trefuji hřebíček na hlavičku“, daleko přesněji než jindy, kdy často „bouchám vedle“. Na naší jednotě jsme stáli. Když i na krátkou chvíli nebyla, propadali jsme se docela hluboko. Zažili jsme mimořádné milostiplné období, protože v onom nastavení na druhého jakoby mnohé záležitosti byly jasnější a řešily se samy. Uvedu alespoň dva příklady. V zaměstnání jsem byl využíván dost naplno a právě v tom období byla firma, kde jsem pracoval, prodaná, projekty hodně zvolnily a já jsem se mohl lépe soustředit na naši situaci doma. Františka píše práci, pro kterou dva roky hledala kvalitní data. Zrovna v den, kdy byla diagnoza potvrzena, získala přístup k zásadním materiálům.

Františka: Celé to období bylo pro nás také silnou zkušeností se společenstvím. Přijde mi, že síla pro nesení této situace nepocházela z nás. Byli jsme neseni jak modlitbami, tak obětmi celé naší duchovní rodiny. I častá konkrétní ujištění byla citelnou posilou. Pak se Ignácek narodil, byla to mimořádná zkušenost. Cítila jsem velkou vděčnost. Za hodinu, kdy mohl být v intimním společenství nás tří, za křest a jeho pokojný přechod do ráje. Za tým lékařů, kteří se chovali citlivě a třebas umožnili rodině, aby se přišla na sál s Ignáckem rozloučit. Ignác je součástí naší rodiny a tajemství, které přinesl, pokračuje.

Karel a Františka Diblíkovi

Zaostri na rodinu ďakuje Františke a Karolovi za ochotu zverejniť ich osobný príbeh Stretnutia s Tajomstvom pre návštevníkov stránok www.zaostri.sk.