Leňošenie v tieni

24. október 2023 / Richard Čemus, SJ

Vytlačiť

Teploměr ukazuje 35°C a člověku se nechce dělat nic, než ležet ve stínu na lehátku.

„Jak se v takovém vedru dá vůbec filosofovat…?,“ ptal jsem se ještě jako gymnasista Karla Vrány (1925–2004), který dlouhá léta přednášel filosofii v Beneventu na jihu Itálie. „Budeš se divit, ale horko je kolébkou filosofie: člověku se nechce dělat nic, než právě jenom myslet,“ překvapil mne usměvavý profesor svou odpovědí.

Smí ale křesťan trávit letní čas „pouhým“ filosofováním? Tane my na mysli Marxův výrok: „Dost dlouho filosofové interpretovali svět. Teď jde o to, změnit ho.“  O co víc chtějí změnit svět křesťané! Mohou si pak ale dovolit ležet na lehátku ve stínu?

Při četbě evangelia z této neděle by se člověk mohl domnívat, že křesťan a relax nejdou dohromady, jakkoliv kniha Genesis hovoří o tom, že Stvořitel sedmého dne odpočíval. Perikopa je totiž seskupením obrazů a podobenství se společným cílem: postavit do protikladu stálou bdělost na jedné staně a bezstarostné polehávání na straně druhé, které se člověku může i vymstít. Pak by ale křesťanství nebylo therapeutické náboženství, ale líheň neurotiků!

V paměti se mi vynoří dvoumetrová postava Briana z Kalifornie, bývalého amerického marine, t.j. vojáka námořní pěchoty; v době, kdy jsme se v Římě potkali, byl jesuitský scholastik. A ten jednou prohodil: „V Kalifornii jsem potkal jednoho Čecha. S naší partou jsme ho vzali s sebou na pláž. Všichni leželi rozvalení na lehátkách, jen on stále nervozně kdesi pobíhal, cosi sháněl, komentoval, chválil, kritizoval…, no prostě hrůza – ten člověk vůbec neuměl relaxovat!,“ zakončil Brian svůj postřeh s gestem soucitu s oním nešťastníkem z české kotliny.

Jak to vidí dnešní evangelium?

Lk 12, 35-48

Ježiš povedal svojim učeníkom: „Bedrá majte opásané a lampy zažaté! Buďte podobní ľuďom, ktorí očakávajú svojho pána, keď sa má vrátiť zo svadby, aby mu otvorili hneď, ako príde a zaklope. Blahoslavení sluhovia, ktorých pán pri svojom príchode nájde bdieť. Veru, hovorím vám: Opáše sa, posadí ich k stolu a bude ich obsluhovať. A keď príde pred polnocou alebo až nad ránom a nájde ich bdieť, budú blahoslavení. Uvážte predsa: Keby hospodár vedel, v ktorú hodinu príde zlodej, nedovolil by mu vniknúť do svojho domu. Aj vy buďte pripravení, lebo Syn človeka príde v hodinu, o ktorej sa nenazdáte.“

Peter mu povedal: „Pane, toto podobenstvo hovoríš iba nám, alebo všetkým?“

Pán povedal: „Kto je teda verný a múdry správca, ktorého pán ustanoví nad svojou čeľaďou, aby jej načas dával určený pokrm?

Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. Veru, hovorím vám: Ustanoví ho nad všetkým, čo má.

Ale keby si ten sluha v srdci povedal: ‚Môj pán voľajako nejde,‘ a začal by biť sluhov a slúžky, jesť, piť a opíjať sa, pán toho sluhu príde v deň, keď to najmenej čaká, a v hodinu, o ktorej nevie, oddelí ho a dá mu podiel medzi nevernými.

Toho sluhu, ktorý poznal vôľu svojho pána, no nepripravil sa a nesplnil jeho vôľu, veľmi zbijú. Toho, ktorý ju nepoznal a urobil niečo, za čo si zaslúži bitku, menej zbijú.

Kto mnoho dostal, od toho sa bude mnoho požadovať, a komu veľa zverili, od toho budú viac žiadať.“

Jako by se za dva tisíce let nic nezměnilo. V Itálii se nejvíc vykrádají byty na vrcholu léta, když všichni odjeli na prázdniny a jsou někde na pláži. A že profesionální lupiči uvažují i za horka naprosto chladnokrevně, dosvědčuje skutečnost, že luxusní byt slavného francouzského herce Yvese Montanda v Paříži našla jeho manželka po návratu z jeho pohřbu vyloupený. Bylo by asi pustým cynismem, přednést ji, co říkávala moje babička blahé paměti: „Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová. Smělě lehne, směle vstane, nikdo mu nic neukradne.“  Je to milé, ba dojemné, jen žít podle toho nelze. Vždyť i babička sama se tím neřídila.

Jen kdo učinil příslušná opatření, může bezstarostně ležet na pláži na lehátku. Chlácholit se tím, že zloději nebudou až tak bezcitní, že násilníci nebudou tak násilní nebo že lupiči budou v horku krást méně, je čirá naivita. Svatý Ignác tuto zkušenost aplikoval na duchovní život. V exerciciích říká, že v duchovním boji neexistuje příměří; buď přemůžu toho druhého, anebo on přemůže mě. Znamená to, že jsme odsouzeni k neústálé aktivitě? Že musíme bez přestání kmitat a i na pláži nervózně pobíhat sem a tam, protože relaxovat nesmíme? Nikoliv!

Je pouze třeba si uvědomit, že obrazy, příměry a podobenství nelze brát doslova, ale přeneseně: mají nás dovést k duchovnímu významu. Duchovní ale neznamená nematerielní, neviditelný, opak toho, co vidíme. „Duchovní“ – to znamená mít duši i tělo prosáknuté Duchem svatým.

Žádá-li od nás Pán neustále bdít, nespat, být stále ve střehu, soustředěn a připraven jako běžec, který čeká na výstřel ke startu, odevzdat mu veškeré vlastnictví a jmění, nemyslet na zítřek a žít radikálně v přítomnosti Boží, tak žádá věci lidsky nemožné. Tak jako laserové paprsky, svázáné do svazku, jsou tou nejostřejší pilou, tak i Duch sv. v nás mobilizuje a harmonizuje všechny síly, o kterých jsme možná nic netušili, takže pak zíráme, jakou moc má naše modlitba.

Životní substance nám mohou být odňaty, můžeme ztratit všechna hmotná zabezpečení, můžeme být emarginováni, přesto nezahyneme. Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi podtrhuje, že toto je okamžik zkušenosti víry, která čerpá ze skrytých zdrojů Božích. Musíme však naše srdce zklidnit, aby tyto nové životní zdroje našlo.

František Saleský nabádá:

Bloudí a trpí-li Tvé srdce, s něhou je přiveď opět na své místo a jemně je uveď do Boží přítomnosti.

A i kdyby jsi v celém svém životě už nic jiného nevykonal, než přiváděl své srdce do Boží přítomnosti, ačkoliv poté, cos ho přivedl zpět, zas odejde, Tvůj život se naplnil.