To je dávno známý fakt, jen se tomu nechce věřit. V roce 1967, kdy jsem se narodil, američtí psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe nechali pět tisíc lidí seřadit stresující události, které sami v životě zažili. Z něj jasně vyplynulo, že ztrátu partnera - hned po úmrtí následoval rozchod či rozvod - lidé považují za horší životní událost než rakovinu, pokud ji prodělali. Lidi, kteří rakovinu neměli, se domnívají, že ta musí být horší. Ale to je jenom psychická iluze.
U rozchodu jsou horší všechny okolnosti, které mají vliv na tzv. sociální pohodu, well-being. Léčba rakoviny většinou trvá tři čtvrtě roku. Já sám jsem se s ní začal potýkat v lednu a tentýž rok v prosinci jsem už byl v rekonvalescenci. Po rozchodu jsem jakž takž začínal fungovat až za rok a půl. U rozchodu většinou přijdete o mnohem víc: o polovinu kamarádů či času s dětmi, víc než o polovinu majetku. Nic z toho rakovina nemá. Ta vypadá furt stejně. Nechcete ji na začátku a nechcete ji ani na konci. Do rozchodu vletíte s velkým hurá a najednou zjistíte, že je to něco úplně jiného. A vycouvat z toho nejde...
No právě. Lidé čekají, že to za tři měsíce budou mít za sebou. Nesmírně naivní představa. Trvá pět let, než se z rozchodu opravdu vzpamatujete, a to ještě jen za předpokladu, že vše jde dobře.
Lidé dělají největší chyby, když jsou v situaci, kdy se cítí špatně, ale kdy zároveň neexistuje žádné rozumné řešení, které by vedlo k úlevě. Nechce se tomu věřit, ale někdy je nejlepším řešením nedělat nic. Tak radil kdysi i dr. Plzák: "Rozhodněte se - buď spolupracujete s druhým na rozchodu, nebo nedělejte nic." Jsme totiž geneticky napromgramovaní, že když jsme v nepohodě, máme puzení něco udělat, alespoň do něčeho kopnout. Například všichni vědí, že život s psychopatem je vpravdě šílený. Ale zapomíná se, že rozvod s ním je skutečné peklo.
Řeknu vám příklad: žena má sedmiletého syna, manžel nebývá doma, říká jí, že je kráva líná, kecá jí do všeho, ale permanentně na ni dlabe. Ona je na tom objektivně zle. Ale v okamžiku, kdy se s ním rozvede, on se objeví na scéně s dvojnásobnou razancí: "Byla jsi u doktorky? Co ti řekla? Jak to, že od ní nemáš zprávu? Tohle mi nestačí, napiš mi to podrobněji. Co ten kluk jedl?" Pečlivě si ji dá do hledáčku a zhruba od osmi do čtrnácti let věku toho dítěte ji neustále dusí. Každý den mu musí psát reporty a řve na ni při každém předávání syna. Zaměří se na syna a vytvoří si životní metu poštvat toho kluka proti ní. Takže u rozvedených matek jedináčků je navíc velká pravděpodobnost, že až synovi bude čtrnáct, ona o něj úplně přijde, protože syn ji zavrhne a přistoupí na otcovy argumenty. Slýchám od klientů: "Chci se s ním rozvést, abych měla konečně klid, aby si mě už nevšímal." Neboli, oni chtějí ten stav, který právě mají. Jen s tím zádrhelem, že nejsou volní pro nový vztah. Ale už teď mají to, čeho chtějí dosáhnout. Rozvodem je čeká zhruba pětiletá válka o dítě s reálnou hrozbou, že jim dítě v pubertě uteče k druhému rodiči, protože mu zrovna nepořídili nový notebook, nebo ho otravují s učením. V počátečních fázích totiž vede rozchod k psychickému sblížení s expartnerem, teprve za dlouhá léta přichází to kýžené oddálení.
Chápu. Abychom si rozuměli. Já říkám zůstat do 15 let nejmladšího dítěte. ... (pokračovanie článku tu: http://www.nastvanematky.cz/ne-svatba-rozvod-je-jen-papir)
6. marec 2014 / pre manželov...
Čo hovoria účastníci posledného realizovaného víkendu pre bezdetných manželov? Ahojte priatelia, spolu s manželom sme sa zúčastnili víkendu na...
14. február 2013 / pre manželov...
Pre ženu je veľmi dôležité, aby si budovala priateľské vzťahy s inými ženami mimo rodiny. Nie je správne ak žena celý deň čaká na chvíľu, keď sa...
14. február 2013 / pre manželov...
Základným kameňom spoločnosti je silná a zdravá rodina. Takáto rodina je dielom všetkých: manžela, manželky aj detí. Ak má rodina v súčasnej...