Kontemplovať evanjelium a nie televízny seriál

30. január 2024 / pápež František

Vytlačiť

Každodenní kontemplace evangelia nám pomáhá mít pravou naději – zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty dne 3. 2. 2015.

Svatý otec znovu vybídnul věřící ke každodenní kontemplaci evangelia, třeba jen na 10 minut, a k rozmluvě s Pánem namísto ztráty času sledováním televizního seriálu či poslechem sousedských řečí.

Co je jádrem naděje? Mít pohled »upřený na Ježíše«. František kázal o naději, jak ji podává dnešní čtení z listu Židům (Žid 12,1-4), a poznamenal, že „bez naslouchání Pánu můžeme mít optimismus a být pozitivní, avšak naději si osvojíme pohledem upřeným na Ježíše.“ Odtud potom papež rozvinul svoji úvahu o kontemplativní modlitbě. Řekl, že „je dobré modlit se denně růženec a rozmlouvat s Pánem, nebo s Matkou Boží či se svatými. Důležitá je však kontemplativní modlitba – dodal – a tu je možno konat jedině s evangeliem v ruce.“

„Jak rozjímat o dnešním evangeliu? 

Mk 5, 21-43

Keď sa Ježiš znova preplavil loďou na druhý breh, zišiel sa k nemu veľký zástup a bol pri mori. Tu prišiel jeden z predstavených synagógy menom Jairus a len čo ho zazrel, padol mu k nohám a veľmi ho prosil: „Dcérka mi umiera. Poď, vlož na ňu ruky, aby ozdravela a žila.“ Ježiš odišiel s ním a za ním išiel veľký zástup a tlačil sa na neho.

Bola tam aj istá žena, ktorá mala dvanásť rokov krvotok. Veľa vystála od mnohých lekárov a minula celý majetok, ale nič jej nepomohlo, ba bolo jej vždy horšie. Keď sa dopočula o Ježišovi, prišla v zástupe zozadu a dotkla sa jeho šiat. Povedala si totiž: „Ak sa dotknem čo len jeho odevu, ozdraviem.“ A hneď prestala krvácať a pocítila v tele, že je z choroby vyliečená.

Ježiš hneď poznal, že z neho vyšla sila. Obrátil sa k zástupu a spýtal sa: „Kto sa to dotkol mojich šiat?“ Jeho učeníci mu vraveli: „Vidíš, že sa na teba tlačí zástup, a pýtaš sa: ‚Kto sa ma dotkol?‘“ Ale on sa obzeral, chcel vidieť tú, čo to urobila. Žena, vediac, čo sa s ňou stalo, prišla so strachom a chvením, padla pred neho a povedala mu celú pravdu. A on jej povedal: „Dcéra, tvoja viera ťa uzdravila. Choď v pokoji a buď uzdravená zo svojej choroby.“

Kým ešte hovoril, prišli z domu predstaveného synagógy a povedali: „Tvoja dcéra umrela; načo ešte unúvaš učiteľa?“

Ale keď Ježiš počul, čo hovoria, povedal predstavenému synagógy: „Neboj sa, len ver!“ A nikomu nedovolil ísť za sebou, iba Petrovi, Jakubovi a Jakubovmu bratovi Jánovi.

Keď prišli k domu predstaveného synagógy, videl rozruch, plač a veľké bedákanie. Vošiel dnu a povedal im: „Prečo sa plašíte a nariekate? Dievča neumrelo, ale spí.“ Oni ho vysmiali.

Ale on všetkých vyhnal, vzal so sebou otca a matku dievčaťa a tých, čo boli s ním, vstúpil ta, kde dievča ležalo, chytil ho za ruku a povedal mu: „Talitha kum!“, čo v preklade znamená: „Dievča, hovorím ti, vstaň!“ A dievča hneď vstalo a chodilo; malo totiž dvanásť rokov.

I stŕpli od veľkého úžasu. On im prísne prikázal, že sa to nesmie nik dozvedieť, a povedal, aby dievčaťu dali jesť.

Vidím, že Ježíš byl uprostřed zástupu. Bylo kolem něho množství lidí. Pětkrát se v tomto úryvku vyskytuje slovo zástup. Copak Ježíš neodpočíval? Lze se domnívat, že byl stále mezi lidmi. Větší část svého života Ježíš strávil na cestách, v zástupu. Bez odpočinku? Jednou evangelium říká, že usnul na loďce, když přišla bouře a učedníci jej vzbudili. Ježíš byl nepřetržitě mezi lidmi. Takto hledím na Ježíše, takto Ježíše kontempluji, představuji si jej tak. A řeknu Ježíši, co mi přijde na mysl.“

Papež František se pak zastavil u dnešní evangelní epizody o nemocné ženě, která stála v zástupu a dotykem Ježíšova šatu se uzdravila. „Ježíš – komentoval papež – si povšiml nemocné ženy stojící v zástupu, který se na Něj tlačil. On nejenom rozumí zástupu, cítí se zástupem, ale cítí tep srdce každého z nás, každého. Vždycky se stará o všechny a o každého zvlášť. Podobně jako když mu představený synagogy vypráví o své nemocné dceři a Ježíš hned všeho nechá a jde s ním.“ Papež pak vyzdvihl několik dalších momentů. Ježíš vstoupí do domu představeného synagogy. Ženy zde pláčou, protože děvče zemřelo. Pán je uklidňuje a lidé se mu posmívají. „Tady je vidět Ježíšova trpělivost – dodal František. Když děvče vzkřísí, nezvolá »Bůh je mocný«, nýbrž řekne, aby děvčeti dali najíst. Ježíš vždycky dbá na drobné detaily. To co jsem nyní učinil s evangeliem – řekl dále papež - je kontemplativní modlitba, tedy vzít si evangelium, číst a promítnout se do dané události, představovat si, co se stane, a říkat Ježíši, co mám na srdci.“

„A tím umožňujeme naději, aby rostla, protože jsme upřeli pohled na Ježíše. Konejte tuto kontemplativní modlitbu. Někdo řekne: »Ale já toho mám tolik na práci!«. Ano, ale vezmi si na 15 minut evangelium, krátký úryvek, představ si, co se stalo, a rozmlouvej o tom s Ježíšem. Takto bude tvůj pohled upřený na Ježíše a ne kupříkladu na televizní seriál. Tvůj sluch bude upoután Ježíšovými slovy a ne řečmi souseda či sousedky...“

„A takto nám kontemplativní modlitba pomáhá mít naději – pokračoval papež. Žít podstatu evangelia. Modlit se bez ustání.“ František pak povzbudil k modlitbě růžence, rozmluvě s Pánem, ale zároveň také k této kontemplativní modlitbě, abychom měli pohled upřený na Ježíše. „Tato modlitba dává naději - řekl. Náš křesťanský život se odvíjí v tomto rámci, mezi památkou a nadějí.“

„Památkou ušlé cesty, památkou všech obdržených milostí a nadějí čerpanou pohledem upřeným na Pána, který jediný dává naději. Abychom uviděli a poznali Pána vezměme si evangelium a věnujme se této kontemplativní modlitbě. Dnes třeba jen 10 – 15 minut, ne víc, přečtěte si evangelium a povězte něco Ježíši. Nic víc. Poznáte tak Ježíše víc a vaše naděje vzroste. Nezapomínejte mít pohled upřený na Ježíše. K tomu je kontemplativní modlitba.“

Končil papež František kázání v Domě sv. Marty.